Aniž to mnozí tuší, je druhý červenec významným dnem v naší novodobé historii. V tento den se odehrála bitva nedaleko ukrajinského Zborova. Zapojila se do ní mimo jiné Československá střelecká brigáda. A vedla si opravu dobře. V kontextu Velké války to byla bezvýznamná epizoda jedné nepovedené ofenzívy. Ovšem pro nás se jednalo o zcela klíčový moment. Poprvé nastoupili dobrovolníci původem z Čech a Slovenska, jako celistvý útvar do bojů na východní frontě. Poprvé proti sobě ve větší míře stanuli příslušníci obou národů jako protivníci na bojišti, když se legionáři střetli s vojáky Rakousko-Uherských pluků č.35 (plzeňský) a č.75. (jindřichohradecký). Bitva se stala zásadním zdrojem tradic branné moci Republiky Československé. Prakticky všichni vyšší velitelé předmnichovské armády prošli ohněm zborovských bojů. Úspěch brigády znamenal konec omezení pro výstavbu ČS zahraničního vojska. Právě díky tomu se legie postupně rozrostly do nezanedbatelné síly čítající více než sto tisíc vojáků, aby se po návratu do vlasti staly základem armády nového Československa. Klíčová byla samozřejmě otázka politická. Zborovské vystoupení podpořilo myšlenku Československého zahraničního odboje. Dalo do rukou čs. politických představitelů pádný argument pro uznání nároků Čechů a Slováků na svobodný společný stát. A přece se čtyřicet let o Zborovu téměř nemluvilo.

Zásadní význam bitvy u Zborova v roce 1917 ocenila také Česká Národní Banka vydáním pamětní mince ze stříbra v hodnotě 500 Kč.