Některé významné okamžiky se stanou, aniž jim je věnována větší pozornost.  Jedním takovým byl i den, kdy obci Donín v okrese Louny přišel 20. 8. 1912 na svět František, vytoužený potomek manželů Fajtlových. Byl výborným žákem. Po dokončení nejprve obecné a po té měšťanské školy začal studovat obchodní akademii v Teplicích. Po maturitě nastoupil vojenskou službu. V roce 1932 byl prezentován u pěšího pluku v Mostě. Jenže František byl maturant. Proto ho záhy vyslali do Prahy, aby vystudoval vojenskou školu pro důstojníky v záloze. Studium ukončil opět mezi nejlepšími. Po úspěšném zakončení studia velel jako aspirant nejprve pěšákům. Později se stal velitel minometné čety. Na konci prezenční vojenské služby se začal rozhodovat, co bude dál. Protože ho bavila technika a chtěl zůstat v armádě, podal si přihlášku na Vojenskou akademii v Hranicích. Se svojí přihláškou uspěl. Původní plán jeho rodičů, že František bude mlékařem, se rozplynul.

V roce 1934 se mladému frekventantovi Františkovi splnil sen. Zahájil letecký výcvik tehdejší líhni našeho letectva v Prostějově.  První vzlet uskutečnil 29. 8. 1934 s Letovem Š-218. I když to bylo s instruktorem, ukázalo se, že si našel lásku na celý život.  Jedním letem to přirozeně neskončilo. Přišly další. S instruktorem nebo samostatně. V červenci měl za sebou elementární i pokračovací výcvik. Stal se „pilotem letcem“ a v zápětí obdržel hodnost poručíka letectva. Vzdělání si následně doplnil o pozorovací výcvik. Získal jmenování „pozorovatel letec“. Logicky se tato jmenování vzápětí rozšířila o přídomek „polní“.  Na scénu vstoupil František Fajtl letec.

Prvním působištěm mladého poručíka se stal Letecký pluk 2 v Olomouci. Zde se setkal s legendárními stroji československého letectva. Letov Š-16, Aero A-100, Aero Aš-11  či Letov Š-328. Dokázal létat jako pilot i pozorovatel.  Byl velmi svědomitý. Odpovědný. Dodržoval kázeň a plnil svěřené úkoly. Tyto vlastnosti mu vynesly v roce 1936 funkci pobočníka velitele perutě. V roce 1937 se stal prvním důstojníkem, což se rovnalo pozici neoficiálního zástupce velitele letky. Osudný rok 1938 se nesl pro Františka ve znamení přeškolování na nové letouny. Nejprve v Praze na dvoumotorové bombardovací stroje Aero MB-200 a Avia B-71. Protože německá hrozba nabírala konkrétních obrysů, velení letectva se snažilo navyšovat počet stíhacích pilotů. Byl proto zařazen do zkráceného výcviku na tehdy páteřní stroj stíhacích letek, Avia B-534. Následovalo převelení do Přerova ke zvědné letce. Zde létal s Aviemi B-71. Jenže pak přišel hořký podzim, Mnichov, kapitulace a odstoupení pohraničí. Nepřátelé republiky ovšem svou kořist nenechali, uniknou. 15 březen 1939 prožil František smutně a potupně. Byl prvním důstojníkem letky. Zastupoval nemocného velitele. Připadl mu tedy úkol předat letadla německému důstojníkovi. Podobnou scénu plnou emocí můžete vidět ve filmu režiséra Svěráka „Tmavomodrý svět“. Československé letectvo, chlouba republiky, budované celých dvacet let od památného vzletu legionářů v roce 1918, přestalo existovat. Místo samostatného státu se na mapě Evropy objevil útvar zvaný protektorát.

Mnoho mužů se nesmířilo s novou realitou. Rozhodli se dodržet přísahu československého důstojníka a odejít do zahraničí. Byl mezi nimi i František Fajtl. V červnu 1939 nejprve přešel hranice do Polska poblíž Velké Polomi . Po krátkém výslechu na četnické stanici v Dolní Lomné odcestoval nejprve do Krakova a následně do soustřeďovacího tábora Bronowice Male. Naši piloti senabízeli ke vstupu do Polské armády. V té době o ně ovšem poláci nejevili zájem. Nezbylo než využít nabídky zahraničního odboje na odchod do Francie. Jenže kdo chtěl, musel nejprve podepsat pětiletý závazek služby ve francouzské cizinecké legii. František se stal legionářem. Z polské Gdyně odplul do francouzského Calais koncem července. Ve franciích mu nebyla uznána důstojnická hodnost. Z poručíka byl najednou seržant. Díky překotnému vývoji ale nemusel nastoupit k pozemnímu vojsku, což byl osud jiných pilotů, kteří se do země galského kohouta dostali dříve. Prvního září vypukla válka. Francouzi splnili svůj slib, že v případě války převedou letce z cizinecké legie k vzdušným silám. A stalo se. V říjnu 1939 odešel František Fajtl do Avordu aby se začal přeškolovat na francouzské bombardéry. Začátkem roku 1940 obdržel převelení. Nejprve do Chartres a později do Caen k provedení stíhacího výcviku. Do „podivné války“ odehrávající se na západní frontě vstoupil za řízením stíhaček Marcel Bloch MB-151 a MB-152. Když se strnulá válka změnila na invazi hitlerovců do západní Evropy, obdržel v červnu 1940 převelení k Groupe de Chasse III/7. U té se létalo s legendárními Morane Saulnier MS-406. Ač se nejednalo o špičku, zruční bojovníci s nimi mohli němcům slušně zatápět. A to silně motivovaní piloti z Československa dokázali. Jenže fronta se začala hroutit. Průlom u Sedanu a proniknutí německých tankových formací do nitra Francie vyvolal ústup a neuvěřitelný zmatek. Nevyhnulo se to ani jednotce Františka Fajtla. Postupně se stahovala k jihu, až skončila na letišti Ussel poblíž Clermont-Ferrandu. Zde se jeho letka spojila s jiným útvarem. Následoval další ústup, tentokrát do Bergeracu. Zde byla československým letcům odebrána letadla a byli propuštěni z francouzských služeb. Vznikla velmi nebezpečná situace. Případné zajetí němci hrozilo bezprostřední smrtí.  František se přidal ke skupině vedené kpt.gšt. Jaroslavem Kulhánkem, jenž se rozhodl postupovat na vlastní pěst. Doputovali do malého přístavu Port Vendres. V hroutící se Francii ale nebylo nic jednoduché. Až po složitém vyjednávání se mohla skupina zhruba 250 letců nalodit na spojenecká plavidla a odplout nejprve do alžírského Oranu a pak přes Gibraltar do anglického Liverpoolu. Bitva o Francii pro Františka Fajtla skončila. Čekala ho však jiná, ještě slavnější.

Na nebe hrdého Albionu se stíhač Fajtl podíval velmi záhy. Nejprve byl 2. 8. 1940 přijat do svazku britského RAF. Díky znalostí jazyků, mezi které kromě angličtiny patřila i němčina a francouzština a zkušenostem z Francie nemusel dlouho otálet. Nejprve prodělal zkrácený výcvik na stíhačkách Hawker Hurricane MK.I.  Následovalo převelení k 1. stíhací peruti RAF do Northoltu. Následně přešel k 17. stíhací do Debdenu. S ní vstoupil do slavné „Bitvy o Británii“. Mezinárodní koalice pilotů dokázala německou Luftwaffe porazit. Mezi osmdesáti osmi Čechoslováky byl i František Fajtl. S britskou sedmnáctou si připsal svoje první vzdušné vítězství. V květnu 1941 byla v Catteriku založena 313. československá stíhací peruť RAF. K ní přicházeli Čechoslováci z britských perutí. Flying Officer (nadporučík) František Fajtl u toho nemohl chybět. Právě zde se poprvé setkal s další legendou mezi stíhačkami, Spitfirem. Jeho výkony výrazně přispěly k dalším úspěchům Františka i celé perutě. Ta se stala prvotřídním útvarem nasazovaným na nejtěžší úkoly. S nimi přicházela povýšení. František Fajtl byl povýšen na Flight Lieutenanta (kapitána) a velel letce A. Setkal se zde také se svými přáteli z leteckého učiliště, Karlem Mrázkem a Stanislavem Fejfarem.  Z třistatřináctky nakonec Fajtl odešel. V dubnu 1942 obdržel nabídku na jmenování velitelem 122. stíhací perutě RAF. Stal se prvním Čechoslovákem v hodnosti Squadron Leader (major) u čistě britské stíhací perutě. Operovala ze základny Hornchurch u Londýna. Kromě toho, že nesla čestný název „City of Bombay“, prováděla výpady nad okupovanou Evropu. Doprovázela bombardéry a uskutečňovala celkově rušivou činnost zaměřenou na souboje s německými stíhači. Jedna taková akce se stala Františkovi málem osudnou. 5.5.1942 vyrazila peruť k doprovodu bombardérů nad francouzské Lille. Po jejich úspěšném útoku se peruť dostala do souboje s nepřátelskými Focke-Wulfy Fw 190. V šarvátce se podařilo Františkovi dva němce sestřelit. Jenže v další chvíli se k němu štěstí obrátilo zády. Jeho letoun inkasoval od jiného německého stíhače několik zásahů. Začal hořet. Chvíli to vypadalo dobře. Nejprve strmým sestupem unikl pronásledovateli. Oheň zhasl. Motor pracoval. Ovšem pak se zadřel a jedinou možností bylo přistání na francouzské louce nedaleko postávajících rolníků. Opět jak vystřižené z filmu „Tmavomodrý svět“. Na scéně se záhy objevili němci. František unikl jejich pátrání a s pomocí odbojářů se nakonec dostal do Španělska. V této neutrální zemi byl internován. Prošel několika věznicemi až skončil ve sběrném táboře pro spojenecké vojáky v Miranda de Ebro.  Zde se stal major Fattl (toto jméno použil při výslechu) velitelem zajatých Britů. Několika týdenní pobyt mu umožnil využít organizační schopnosti od rozdělování pošty po řešení denních problémů. Jeho anabáze skončila 13. 8. 1942. Nejprve byl převezen do Madridu a odtud do Gibraltaru. Ačkoliv již téměř čtyři měsíce neseděl za řízením Spitfiru, velitel místní stíhací jednotky mu prostě jeden půjčil. Do Británie se vrátil den po svých třicetinách 21. 8. 1942.

Návrat do ostrovního království neznamenal, že mohl hned létat. Nejprve prošel nezbytnými zpravodajskými procedurami. Odmítl nabídku velet výcvikovému letišti v Kanadě. Stal se tedy československým styčným důstojníkem na velitelství stíhacího letectva a druhým velitelem stanice RAF v Churchstantonu. Pro Františka to byly vysoké funkce. Ale on byl stíhač. Létání mu chybělo. Nakonec se vrátil k bojové jednotce. V září 1943 přijal funkci velitele 313. československé stíhací perutě. Ta nyní doprovázela Američany na denních bombardovacích misích.  Opět mohl létat s oblíbeným Spitfirem. V lednu 1944 se rozhodl opustit Anglii a stát se velitelem zřizované ČS letecké jednotky v Sovětském Svazu.  21. 2. 1944 vyplula z Glasgowu loď s názvem „Královna Pacifiku“. Mířila do Suezu. Na její palubě bylo dvacet jedna československých letců. Mezi nimi i František Fajtl.

Letci museli překonat celých třinácttisíc kilometrů, než dorazili do Moskvy. Díky válce museli oklikou. Bezzávadný přesun byl opět výsledkem organizačních schopností nyní již štábního kapitána Fajtla. Z Moskvy vedla cesta do městečka Ivanovo, kde začal výcvik 128. československé stíhací perutě. Ústředním bodem byl kromě ruštiny tehdy používaný sovětský letoun Lavočkin LA-5FN. Po zvládnutí výcviku se peruť přesunula do Kubinky u Moskvy. Došlo k jeho doplnění a přejmenování na 1. československý stíhací pluk.  Pod svým velitelem Františkem Fajtlem vyrazil na frontové letiště Proskurov. Vypuknutí Slovenského Národního Povstání znamenalo přesun pluku na povstalecké letiště Zolná u Zvolena. Velmi záhy si vybojoval nad povstaleckým územím vzdušnou nadvládu. 18. 9. 1944 provedli stíhači ofenzivní akci proti letišti Piešťany sloužící jako základna Luftwaffe. Dokonale překvapený nepřítel se nezmohl na vážnější odpor a tak za Lavočkami zůstalo několik zničených letadel přímo na zemi. Do 25 října pokračovali letci pod Františkovým velením v bojích. Napadali kolony Wehrmachtu, likvidovali dělostřelecká postavení.  Nakonec bylo povstání potlačeno. Pluk musel ustoupit za frontu na sověty ovládané území. Tam byla zanedlouho ustavena 1.českolovenská smíšená letecká divize. František Fajtl zůstal velitelem stíhacího pluku a dál vodil své piloty do boje. Přišlo povýšení na majora. Naši letci se zúčastnili rozsáhlých bojů na konci války. Zlatým písmem se zapsali do historie osvobození Ostravska. Bojovali o Moravskou bránu. Na polském letišti Poremba je zastihla zpráva o pražském povstání. I když toužili vyrazit hlavnímu městu na pomoc, nebylo jim to povoleno. 14. 5. 1945 se celá smíšená divize přesunula na letiště Praha-Kbely. V srpnu přiletěli ještě příslušníci perutí RAF z Anglie. Válka skončila.

Poválečné osudy Františka Fajtla byly bohaté na zvraty, stejně jako válečná léta. Nejprve se stal posluchačem Vysoké školy válečné v Praze. Po jejím dokončení ho čekalo povýšení do hodnosti plukovníka generálního štábu. Stal se zástupcem velitele pražské 1. letecké divize. Oženil se s  Hanou Chládkovou, s níž měl dvě krásné dcery. V pilotní kondici se udržoval létáním na Spitfiru Mk.IXE z výzbroje ČS. letectva. Od března 1948 působil jako profesor na Vysoké škole válečné. Nové poměry vše brzo změnily. František přišel o hodnost. Na konci roku 1949 byl poslán do výslužby. O rok později ho zatkli a poslali do Tábora nucených prací na Mírově, kde strávil další rok svého života. V republice, za jejíž svobodu bojoval, musel po propuštění pracovat jako pomocný dělník. Vystřídal i další profese. Nakonec se stal vedoucím účetní evidence. S politickým oteplením v šedesátých letech dvacátého století přišla rehabilitace. Nejprve mu byla v roce 1964 vrácena hodnost a vzápětí zvýšena o stupeň na plukovníka. Získal zaměstnání u Státní letecké inspekce jako samostatný inspektor pro vyšetřování leteckých nehod. V roce 1967 odešel do penze. V sedmdesátých a osmdesátých letech se již nebyli piloti ze západu úplně tabu, nicméně úplné satisfakce se dočkal až po roce 1989. Postupně byl povýšen na generálmajora a generálporučíka. Obdržel další zasloužená státní vyznamenání. Stal se čestným předsedou svazu letců. Psal. Od roku 2002 nese jeho jméno základní škola v pražských Letňanech. O čtyři roky nás opustil a spolu s ním jeho sympatický úsměv.

František Fajtl, vzor odhodlání a vytrvalosti. Špičkový stíhač. Vlastenec. Slušný člověk. Neváhal bojovat proti nepříteli, i když mu to ve vlastní zemi nebylo umožněno. Ač prošel celou válkou a získal mnohá vyznamenání, nový politický režim ho za jeho zásluhy odměnil degradací, propuštěním z armády a dokonce uvězněním v táboře nucených prací. Nakonec však došel svého uznání. Navzdory postupujícímu věku se stal nezapomenutelným účastníkem mnoha školních besed. Dokázal předávat své poselství mladé generaci. Stal se jedním ze symbolů našich zahraničních letců. V tom tkví jeho odkaz. Poděkováním a vzpomínkou na výjimečnou osobnost Františka Fajtla je stříbrná medaile z Pražské Mincovny vydaná ke stému výročí jeho narození. Nyní v nabídce Vojenských Investičních Medailí.