Říční přechody přes Vltavu byly střeženy odpradávna. V jejich blízkosti byla zprvu budována opevněná hradiště. Později je vystřídaly tvrze a hrady. Poslední fortifikační výstavba proběhla v Povltaví během několika měsíců bouřlivého roku 1938. Za přísného utajení byla podél Vltavy budována téměř 150 kilometrů dlouhá pevnostní linie. Několik set pevnůstek, bylo do náročného vltavského terénu rozmístěno s matematickou přesností a realizováno s neuvěřitelnou rychlostí. Až do devadesátých let minulého století neměla česká veřejnost o tomto obdivuhodném fortifikačním díle žádné povědomí. Důvodem bylo zpravodajské utajování výstavby i fakt, že většina z vybudovaných staveb nestála ani rok – již v létě 1939 bylo veškeré novodobé opevnění na území protektorátu Němci zničeno.

Právě spěch, se kterým němečtí okupanti přistoupili k ničení více než dvou tisícovek lehkých pevnůstek, nepřímo potvrdil kvalitu vybudovaných linií. Pět let po skončení války začalo původní vltavské údolí postupně mizet pod hladinami vodních nádrží. S ním zmizely i zbytky někdejší pevnostní linie. Tyto okolnosti dodaly zaniklému vltavskému opevnění tajemný nádech.

V publikaci čtenář nalezne soubor informací shromážděných autorem v průběhu patnácti let. Poznatky byly získány studiem fondů Vojenského ústředního archivu, pátráním v terénu i rozhovory s posledními přímými účastníky opevňovacích prací.

Kniha je rozdělena do dvou svazků – v přílohové části formátu A4  jsou historické letecké snímky vltavského údolí, na kterých je vyznačeno rozmístění jednotlivých pevnůstek. Dále je zde reprodukována původní mapová dokumentace úseků z fondů Vojenského ústředního archivu, doprovázená množstvím dobových záběrů. V příloze nechybí ani výkresy atypických úprav bunkrů v mimořádně těžkém terénu. Všemu vévodí přehledná mapa vltavského postavení ve formátu A3 s vyznačením rozmístění československých jednotek za podzimní mobilizace 1938. V obou svazcích publikace bylo zpracováno přes 450 dobových fotografií, pohlednic, leteckých snímků a technických výkresů.